Co mě šálí – šestý smysl i zrak nebo technika?

Rádi jezdíme s dětmi po výletech, ať už jsou to výlety na jedno odpoledne nebo několik dnů. Tentokrát jsem naplánovala výlet do naší oblíbené zoo s krásnou atmosférou – Zoo Na Hrádečku u Jindřichova Hradce. Po obědě odjíždíme z domu. Počasí nám přeje, na obloze ani mráček.

Se synem se nejvíce těšíme na lvy, protože jsme oba ve Lvu narození, takže je to takový náš maskot.

Užili jsme si čas se zvířáty a plánujeme, že si zajdeme na kávu a něco dobrého k tomu. Pak si jako tradičně dáme druhé kolečko. Ale můj šestý smysl mi neustále „kecá“ do naší pohody.  V dálce i vidím divné mraky a ještě když do nich zasvítí sluníčko, vypadají děsivě. Najednou zleva slyším známý zvuk – zvuk, který velmi dobře znám z dětství. No jasně, honem pryč – nad námi přelétá roj včel.

Jako malá jsem párkrát ležela v brázdě brambor na zahradě a čekala, kam si včeličky posedají.  No tak dneska nás naštěstí úspěšně minuly.

Ptám se manžela na ty mraky: „Co z toho bude?“ Manžel Jirka se dívá na aktuální radarový data. „Na radaru nikde nic není.“ To je divné – prolétne mi hlavou. No což – pokračujeme dál – dáme si tu kávu. Poté jdeme znovu na lvy a ještě jednou navštívit naše další oblíbená zvířata.

Znovu a znovu mě nahlodává můj šestý smysl. Cítím se jak ve střehu. Nad námi ještě krásně září slunce, ale jinak jsou tmavé mraky všude kolem nás. Mám pocit, jako bych slyšela, že v dálce hřmí. „Fakt se nic nežene? Já jen, abychom to když tak stihli k autu…“ Ptám se Jirky. Znovu se tedy dívá na mobil na aktuální radarová data. „Nic tu není, to se ti jen něco zdálo.“

Ano, viděla jsem to také, kolem dokola opravdu na radaru nic není.

Prošli jsme znovu naše oblíbená zvířátka. Děti jsou spokojené a plné dojmů a tak pomalu společně míříme k autu. Stihli jsme to. Jsem ráda. Ale na druhou stranu mě to stále vrtá hlavou. Můj šestý smysl mě nikdy nezklamal. Tak jak to tedy je?

Znovu se dívám na manželův mobil. Vždyť kolem nás jsou regulérně bouřkové mraky a nemyslím si, že by mě šálil zrak a sluch…

A už tu máme „toho viníka“ – Jirka si omylem ztlumil na mobilu u radaru barvy. Takže žádné barvy znamená na radaru žádné mraky. Jasně, že pořádná bouřka je pár kilometrů od nás. No hlavně, že jsme si to užili. A znáte tu oblíbenou větu: JÁ JSEM TI TO ŘÍKALA?:) Podívala jsem se na manžela a použila jsem jí. Ráda ho tím jen tak pošťuchuju – smějeme se tomu…

 

 

Lenka Ilečková
Již více jak 10 let pomáhám lidem na základě odborných znalostí racionálně a empaticky zpracovat stres, nepříjemné pocity a mentální bloky, které je limitují na cestě k jejich cílům v osobním či pracovním/podnikatelském životě. Provázím je od stresu, napětí a trablí k vyrovnanosti, naplnění a nalezení řešení. Můj příběh si přečtěte zde >>