Poselství mé 90tileté babičky? Neztratit sama sebe!

Se svou babičkou mám odmala blízký vztah, velmi si jí vážím a mám ji moc ráda. Koncem minulého roku oslavila 90. narozeniny.

Často si povídáme a já moc ráda poslouchám její vzpomínky. Jsou zajímavé a poučné zároveň. Někdy vyzvídám i záměrně. Třeba kdy se v životě nejvíce bála, jaké to bylo za války a po ní, co škola, jaké byly vztahy, co její maminka a tatínek, která zkušenost byla pro ní ta nejcennější apod.

Nejdůležitější je neztratit sama sebe.

Okamžitě mě to zaujalo. Vnímám to jako téma aktuální téma v každé době. Co tím vlastně myslela?

Její tatínek – můj pradědeček – byl krejčí. Často si bral práci domů a jeho manželka – moje prababička – mu pomáhala. Oba dva byli v těchto záležitostech velmi šikovní. A mé babičce se šití moc zalíbilo i se všemi těžkostmi, které s tím jsou spojené. Chodila k tatínkovi do krejčovského salónu a okukovala jeho práci i doma.

Ale skončila válka a doba byla velmi nejistá. Rodiče, především tatínek rozhodl, že to bude jinak. A tak se babičce její velký sen rozplynul a už se k němu nevrátila. Už to nebylo možné. Sice šila, ale neměla to jako svou práci. A to ji velmi mrzelo a mrzí i teď!

Nyní už máme zcela jiné možnosti.  Nepromarněte své šance a dělejte to, co vás skutečně baví a naplňuje, vidíte v tom smysl a v srdci cítíte, že je to to pravé!

Dělejte to, co vás skutečně baví a naplňuje!