Setkání, které mi změnilo úhel pohledu na život

O tomto zážitku jsem dlouho nechtěla mluvit. Nepřišlo mi to až tak důležité. Ale je to pro mne natolik život měnící zážitek, že jsem se nakonec rozhodla o něm pár vět napsat a sdílet ho s vámi…

V srpnu 2007 jsem na konci 3. měsíce těhotenství spontánně potratila… Okolo mých narozenin mi bylo fyzicky „divně“ a byla jsem neuvěřitelně moc unavená. Šla jsem ke svému lékaři a ten zjistil, že srdíčko už netluče… a odeslal mě do nemocnice na vyčištění. Bylo pondělí. Jenže tam mi po prohlídce řekli, že nejdříve mě mohou vzít v pátek.

Nedovedla jsem si to představit – jako až v pátek??? – a tak jsem je přemlouvala a byl z toho čtvrtek… I tak to bylo neuvěřitelně dlouhá doba. V té velké psychické bolesti ohledně ztráty mě vůbec nenapadlo, že mám i jiné možnosti – třeba zajet do jiné nemocnice…

Nedokázala jsem chodit do práce. Nechala jsem si napsat neschopenku a byla doma. Jenže to možná bylo ještě horší – po ránu těhotenské nevolnosti, tělo i duše bolely. Cítila jsem, jak přicházím o svou sílu. Nemohlo nic skončit, ani nic začít.

Nastoupila jsem do nemocnice a dostala se na operační sál. Chování některého personálu mi připadalo dost tristní. Z narkózy jsem nikdy před tím strach neměla, ale najednou jsem ho dostala. Měla jsem strach, že už tu všechnu bolest neunesu, protože to bylo větší než já, a neprobudím se…

Slyším anesteziologa, jak mě volá mým jménem. Ale nejde se mi vrátit zpět do mého těla…

Uvědomuji si, že jsem v jakési zlaté bublině. Je mi v ní dobře. Silně mě to táhne k překrásnému, velmi lákavému světlu. Jdu k němu a těsně před ním se zastavuji, stojím a koukám do něj. Je opravdu nádherné. Najednou si uvědomuji, že cesta do něj končí. Nejde jít do něj. Otáčím se k němu zády, ale zůstávám stát v jeho blízkosti. Cítím, jak mě krásně začíná hřát a proudit v páteřním kanálu. Cítím, jak mi dává energii… že by samotný Zdroj??? Kdo ví… Každopádně mě se jde vrátit do těla a probouzím se…

Toto všechno mě však stálo hodně psychických a fyzických sil a ty mi pak chyběly, když už to bylo za mnou. Avšak ten prožitek – setkání se světlem – ovlivnil celý můj další život. Byl jako jeden velký restart. Odstartoval celou řadu změn ve všech oblastech mého života. Protože jsme se potřebovala zase dostat ke své síle, radosti, těšení se ze života, musela jsem objevit, pochopit a naučit se JAK.

Od té doby vnímám také svět a především život jinak – z většího nadhledu, s větší úctou a s úplně jinou mírou zodpovědnosti. Uvědomila jsem si, že ze světla pocházíme a do světla se zase vrátíme. Nyní stále pociťuji vděk za život a za to, co mám. Není to klišé.

A ač máme moc svým způsobem myšlení hodně věcí ovlivnit a utvářet si tak kvalitu svého života, existují věci, které jsou větší než my. A to je třeba také přijmout a mít k tomu pokoru. Mimo to mě toto těžké období také naučilo říkat životu ANO – protože k životu ztráty a bolest nevyhnutelně patří. Pokud chceme v životě prožívat hezké věci, musíme zvládnout projít i těmi bolestnými a nepříjemnými. Ale pokud životu řekneme s důvěrou ANO, nabídne nám daleko větší množství radosti, štěstí a nezapomenutelných „náhodných“ okamžiků, které my naplánovat nedokážeme, ale ŽIVOT je umí správně poskládat.

Je oblast života, ve které toužíte po změně a také chcete říct svému životu ANO? Ráda vám ukážu, jak na to.

 

Lenka Ilečková
Pomáhám lidem již více než 10 let odbourat stres, emoce a mentální bloky, které jim nyní brání vést spokojený a naplněný život. Racionálně a empaticky je vedu k uvědomění, jak mohou najít východisko z toho, co právě řeší, dojít ke svému konkrétnímu cíli a cítit opět spokojenost a naplnění v osobním anebo pracovním/podnikatelském životě. Při své práci propojuji znalosti koučinku a metod kineziologie one brain, NLP, EFT a rodinných/firemních konstelací. Můj příběh si přečtěte zde >>