Když začal syn ve škole psát diktáty, objevil se trošku problém. Většinou mu tam chyběly háčky a čárky. Opakovalo se to. Jejich paní učitelka byla sice mírná, takže dostával maximálně dvojku, ale i tak mi to bylo divné.
“Ty si to po sobě nepřečteš?” Ptala jsem se ho. “Já si to po sobě chci přečíst, ale nejde mi to. Pořád tam někdo šustí, s něčím mele, spolužák mi kouká do sešitu.”
Nemůžu se soustředit.
Bylo mi to jasné. Žádná tragédie, to zvládneme… Jak?
V pozadí problémů s učením, učebními dysfunkcemi či nesoustředěností stojí stejný princip. O co jde? Hlavní roli hraje stres. A mozek ve stresu funguje na zlomek své kapacity. Jsme schopni prostě jen reagovat, ale ne logicky a kreativně myslet.
Takže se se synem jdeme podívat, co za tím skutečně je. Jsme zvědaví na příběh, který se za tímto problémem skrývá. Použiji metodu, která se na tyto problémy nejvíce specializuje.
Uběhly čtyři dny. Vyzvedávám syna ze školy a ten má úsměv od ucha k uchu.
Psali totiž diktát…a přišlo malé vítězství.
Vše proběhlo naprosto v pohodě a háčky a čárky už byly na svém místě. A každý úspěch je dobré oslavit. Vyrážíme společně na zmrzku!