Příběhy z praxe – tentokrát strach z pavouků

Klienti přicházejí s různými tématy. A často se omlouvají, že vůbec ten problém mají. Jenže neexistuje velký či malý problém. Nejdůležitější je totiž ten POCIT, který s souvislosti s problémem cítíme. Protože podle něj se rozhodujeme a jednáme – nebo někdy spíše pouze reagujeme…

A tentokrát to byl pocit PANIKY. A klientem byl můj syn. Přišel sám. Probírali totiž ve škole při online hodině přírodopisu členovce – tedy pavouky. Seděl ve svém pokoji pod stolem, protože už jen pohled na ně na monitoru ho děsil, a když už se musel zvednout a na něco odpovědět, tak každou chvíli vyjekl. No prostě STRES jako hrom. A což teprve, kdyby se objevil pavouk doma…

Jdeme společně na to. Jako téměř pokaždé použiji metodu kineziologie one brain – a to kvůli její přesnosti. Svalovým (stress) testem zjistíme přesně klíčový věk a emoce, kdy blok vznikl a kdy nám půjde nejlépe zpracovat.

Vychází věk 7 let a klíčové emoce – nemá možnost volby, cítí strach ze ztráty, z toho strachu je zničený, prožívá odpor a je uražený.

Jako první se mu vybavila situace, kdy se narodila jeho sestřička. Přišly jsme z porodnice a on měl zrovna malou virózku. Měla jsem strach, aby to malá nedostala, snažila jsem se mu vysvětlit, aby byl více ve svém pokoji a tolik se nezdržoval s námi v obýváku.

Jenže: Jeho to úplně rozhodilo! Přišlo mu to strašně líto. Měl pocit, že ho už nemáme tak rádi, že o nás přišel, že už se to nikdy nezmění, že bude pořád sám a bez nás… – no mraky lítosti, smutku a hněvu zároveň.

A tak pomocí technik k uvolnění stresu a vizualizací zpracováváme, co by potřeboval jinak. Končí vizualizaci a tak ukotvujeme pro mysl jím vytvořený obrázek – my všichni 4 na sedačce a on si užívá svou spokojenost.

Uběhlo pár dní – a nevadí mu velký černý umělohmotný pavouk. Sestřičce vyrobil pavouka z drátků. Za dalších pár dní se nám objevil menší pavouk v koupelně. Vzal papír A5, nabral ho na něj a vyhodil. Sedíme u televize, díváme se na přírodopisný program na prima zoom a objeví se přes celou obrazovku pavouk v pavučině. „Ty neječíš?“ Ptám se ho. „Já jsem si ho ani nevšiml,“ odpovídá. (Jindy by už byl totiž schovaný pod dekou:)))

 

Pojďme se na to podívat ještě z jiného úhlu pohledu – z pohledu našeho mozku:

Před 250 až 235 miliony let žili na Zemi dinosauři. Jejich obrovské tělo řídil opravdu mini mozek – měl dva shluky nervových buněk – jeden se nazývá amygdala a druhý thalamus. Thalamus je místo, kterým musí projít všechny podněty z organismu nebo vnějšího prostředí, než se dostanou dál do mozku.

Amygdala i thalamus jsou součástí i našeho mozku.

Amygdala zná pouze dvě emoce: vztek a strach. Vždycky, když projde přes thalamus nějaký podnět z organismu nebo z vnějšího prostředí, a amydala vyhodnotí, že je to pro nás ohrožení, vydá jeden ze tří povelů: bojuj, uteč nebo ztuhni. Je to vlastně místo v mozku, které je zodpovědné za naše fyzické přežití.  Ve stresových situacích přebírá řízení a dokáže odpojit i 75% našeho mozkového potenciálu.

Mozek ve stresu tak funguje na zlomek své kapacity a my v té chvíli nejsme schopni logicky a kreativně myslet, pouze reagovat.

V reakci na stres mozek uvolní do krevního řečiště stresové hormony. Tyto chemické látky stáhnou vnější kapiláry našeho cévního systému, soustředí zásobu krve v hrudní oblasti a v dlouhých svalech, aby se tělo mohlo zúčastnit „boje nebo útěku“ právě za účelem „přežití“.

Tento základní proces se odehrává nejen v těle, ale také v mozku. Vnější kapiláry se stáhnou a soustředí zásobu krve v těch částech mozku, které mají na starosti fyzické přežití. Známe tuto reakci všichni – třeba když se lekneme, když je na nás někdo nepříjemný, někdo třeba u zubaře, při zkoušce ve škole, kdy si kvůli velkému stresu nejsme schopni naučenou látku vybavit  – amygdala převzala řízení za účelem přežití a ochromila náš rozum. Prostě v takové situaci pracují instinkty a rozum je „vypnutý“.

Pojďme se posunout ještě „o kousek“ dál. Když dinosauři vymřeli, přišli na řadu savci. Vývoj jim ponechal dinosauří mozek a přidal k němu navíc to, co ještě potřebovali ke svému přežití. K základním dvěma emocím tehdy přibyly ještě další. To proto, že emoce fungují jako  řídící systém, který připraví a nastaví organismus tak, aby správně reagoval na vzniklé situace. Savci tedy mohou prožívat strach i vztek, ale umí mít i radost, cítit smutek, nad hnusným jídlem umí projevovat odpor a mohou být překvapeni. Nad tím, co je překvapí, ale dokáží už také po svém uvažovat.

I tuto část mozku máme.

Jak šel čas, objevili se na Zemi lidé. Přirozeným vývojem zjednodušeně řečeno přebrali mozek dinosaurů a savců a přidali zase něco navíc – nám už známou mozkovou kůru.  Narostla jim především vpředu a díky ní jsou schopni  myslet, předvídat a rozhodovat.

A teď se vrátíme ke zmíněnému strachu. Šíření strachu může být buď rychlé a totálně nekontrolovatelné, nebo s větší rozvážností. Na čem to záleží?

To rychlé běží mimo vědomou kontrolu – jde z thalamu do amygdaly, odtud do hypothalamu a ihned je spuštěn poplach a reakce bojuj nebo uteč. Která reakce nastane je dáno poměrem noradrenalinu k adrenalinu. Je-li větší nabídka noradrenalinu, budeme útočit, v opačném případě budeme  prchat. Tak vypadá zjednodušeně reakce, když použijeme část mozku z doby dinosaurů.

S větším nadhledem a rozvahou je tehdy, pokud je zapojen i mozek lidský.  Přiměřená reakce následuje proto, že byl zapojen i rozum.

Naštěstí je možné s tím pracovat, najít skutečnou příčinu nepřiměřené reakce a znovu zapojit to, co bylo v důsledku stresu „odpojeno“, aby výsledkem mohla být právě ta přiměřenější reakce. A tak je to i s tím zmíněným strachem z pavouků (ale i s jinými strachy.) Vždy existuje cesta.

 

 

Lenka Ilečková
Již více jak 10 let pomáhám lidem na základě odborných znalostí racionálně a empaticky zpracovat stres, nepříjemné pocity a mentální bloky, které je limitují na cestě k jejich cílům v osobním či pracovním/podnikatelském životě. Provázím je od stresu, napětí a trablí k vyrovnanosti, naplnění a nalezení řešení. Můj příběh si přečtěte zde >>