Krize v partnerském vztahu a jak ji řešit

Nejdříve začnu trochu zeširoka:))) Na to, jaké vztahy si v životě utváříme – tedy i ten partnerský – a jaké lidi si vybíráme mít kolem sebe, má vliv především to, jaký vztah chováme sami k sobě. 

A na to, jaký vztah máme sami k sobě a tím pádem i s ostatními, by se dalo říci, že mají vliv 3 věci:

1. z jaké rodiny pocházíme, prostředí, kde jsme vyrůstali, jaké autority nás ovlivnili

2. co jsme my sami zažili v rámci svého života, jaké zkušenosti jsme nasbírali

3.  naše dary a talenty, protože pokud si jich nejsme vědomi či je neumíme správně používat, místo aby pro nás byli podporující v životě, můžeme je vnímat limitující a projeví se to zase jen ve vztazích a naší komunikaci.

Když se vrátím k bodu jedna:

V prvním sedmiletém cyklu života – je to zhruba do 6 let a 4 měsíců – se potřebujeme naučit hodně nového. Tomu je také uzpůsoben náš mozek. Pracuje na takových frekvencích, abychom si byli schopni uložit velký objem informací.
Je to období, kdy pozorně sledujeme prostředí, odkoukáváme, jak se chovají ti nejbližší, a ukládáme si vše do podvědomé paměti. Tím vlastně dochází k tomu, že chování a názory těch nejbližších se stávají našimi vlastními.

Zároveň pokud slyšíme, že se o nás vyjadřují rodiče či jiné autority nelichotivě, používají nelaskavá slova – jsi hloupá holka, ničemu nerozumíš, na co sáhneš, to rozbije, jsi lempl, nic dobrého z tebe nevyroste, nezasloužíš si, protože jsi zlobila… ukládáme si toto všechno jako fakta i se všemi pocity, které jsme u toho prožili, do našeho podvědomí.

Největší množství negativních přesvědčení o sobě a o světě kolem nás si vytvoříme tedy právě v období cca do 7 let věku.

Na vztah, jaký máme sami k sobě, má také vliv, jaký vztah jsem měli a máme se svými rodiči – kolik lásky a pozornosti se nám dostalo, jak se chovali k sobě navzájem apod. Je zde hodně souvislostí, o kterých by se dalo hovořit, a které stojí potom za tím, proč lidem nefungují například právě ty partnerské vztahy.

A nyní bych se chtěla zastavit na chvíli u toho, co ovlivňuje partnerský vztah nejvíce.

Matka je pro muže první ženou, kterou poznal, a pro ženy je to otec. Velmi často tedy příčinou je, že lidé od svého partnera či partnerky chtějí vlastně emočně to, co nedostali od jednoho ze svých rodičů. Bývá to pocit hodnoty, ocenění, pozornosti, lásky, bezpečí, pocit cítit se milován/milovaný.

Když s klienty jdeme do hloubky problémů, uvědomí si pak, že jsou to dětské pocity a že tyto pocity nemůže jejich partner uspokojit. Je tedy zapotřebí nejdříve vyřešit svůj vnitřní vztah k matce či otci. To umožní naprosto přirozeně nalézt řešení  pro vztah partnerský, protože z dítěte se najednou stane opravdu partner či partnerka.

Pokud ale žena chce, aby manžel jí nahradil v emocích otce či zase muž chce, aby partnerka mu nahradila to, co mu chybělo od matky – může fungovat sex? Nemůže – dcera nemá sex se svým otcem. A stejné je to i o mužů.

Další častou příčinou nefunkčních nebo skřípajících partnerských vztahů – a souvisí to zase s dynamikou vztahů, jak jsem o ni psala výše, je, že se žena postaví do role matky. Nezůstane jako partnerka, ale má tendence muže vychovávat a stavět se do pozice té větší. Automaticky se muž dostane do role dítěte. V takovém vztahu se muž nebude cítit dobře, nebude moc naplnit svou přirozenou roli a většinou si najde milenku.

Další příčinou bývá, že v dětství lidé zažijí, že se rodiče rozvedli, nebo fungoval jen jeden a z dobré vůli se tam rozhodli pomáhat tomu rodiči, na kterého toho bylo moc. Ať už ten dotyčný/dotyčná pomáhal se sourozenci, nebo s ním matka sdílela své starosti. Podvědomě se vlastně postavil do role toho druhého partnera. A tu chci jenom navést otázkou – Může mít takový člověk fungující vztah, když už je vlastně od dětství v nějakém jiném? Nemůže. Nejdříve se musí vystoupit ze zátěže, kterou si táhne, a pak je teprve volný pro svůj život a pro svůj vlastní partnerský vztah.

Vztah může také zkomplikovat, pokud jeden z partnerů není ochoten se plně oddělit od své původní rodiny – závislost na matce či otci anebo od předchozího partnera/partnerky. Např. muž, který se ještě neodpoutal od matky, se sám neumí rozhodnout, nechá se raději řídit partnerkou, zatěžují ho partnerčiny emoce. Takový muž se pro partnerku stává podvědomě nezajímavý, neinspirativní, necítí v něm
oporu, ztrácí k němu respekt.

Na druhou stranu muž velmi často není schopen rozvinout svou sílu, když se přižení
do domu (firmy, státu, kultury…) manželky. Chybějí mu totiž kořeny, nedokáže převzít úlohu muže, aby se manželka mohla „uvolnit“ pro roli související s mateřstvím a mateřskými povinnostmi. Pokud manžel nedokáže poskytnout pocit bezpečí, manželka s ním začne podvědomě opovrhovat.

Významnou část ve spokojeném partnerském vztahu hraje vztah sexuální. Děti jsou vrcholem partnerského vztahu, ale zároveň díky nim tu nemusí už být síla na sex. Je důležité, aby po uplynutí určitého času měl partnerský vztah opět přednost před rodičovskou úlohou.

V partnerském vztahu se potkávají dva různé hodnotové systémy. Není možné jednu či druhou původní rodinu stavět nad – „moje je lepší“. Jsou rovnocenné, stejně tak jako partneři sobě navzájem. Pokud k tomu oba partneři nepřistoupí s úctou a tak, že z každého systému si pro svůj vztah a rodinu berou to nejlepší, je vztah ohrožený. Společnou výzvou tedy je vzdát se různých pohledů své původní rodiny a najít jednu novou a společnou cestu dobrou pro oba dva.

Toto jsou ty základní příčiny, které mě napadají. Samozřejmě různých modifikací je mnoho, je to individuální. Pokaždé prostě klientce či klientovi pomáhám najít skutečnou příčinu, tu zpracovat, aby si našel řešení pro problém, který má nyní.

K tomu bych chtěla dodat ještě jednu věc a to dynamiku vztahů. Partnerský vztah je založený na tom, že dávání a přijímání je v rovnováze. V praxi to znamená, že např. muž dává ženě. Žena přijímá a tím se objeví potřeba vyrovnání a zase dává muži. Automaticky dává o něco víc, tím vzniká nerovnováha, což je hybná síla pro to, aby muž vnitřně cítil dluh a měl potřebu zase dávat. Tím se spouští nekonečné plynutí. Vyrovnáním může být i slovo „děkuji“.
Výjimku tvoří pouze rodičovský vztah. Rodiče dávají a děti přijímají. Pomyslný dluh děti splatí tím, že mají sami děti, a život tak pokračuje dál.

Každý vztah se dostane do krize, pokud jedna strana dává, ale ten druhý není schopen vyrovnání. Stejně tak se vztah dostane do krize, když se v něm někdo zdráhá přijímat.

Potřeba vyrovnání samozřejmě přichází také, pokud ve vztahu jeden udělá něco, co druhého poškodí či uráží. Pro zachránění vztahu je potřebné vyžadovat vyrovnání, kterým se zapříčila škoda či zranění na duši. Platí tu pravidlo, že v pozitivních věcech dát o něco víc a při negativních věcech dát o něco méně. Odpuštění tu opravdu nefunguje. Je to jen pokus, jak obejít bolest, kterou v srdci v daný moment člověk cítí.

Ještě bych tu chtěla zmínit pravidlo rovnocennosti. Partnerský vztah ohrožuje také  touha po „dokonalém muži“ a „dokonalé
ženě“.

Partnerský vztah je vztahem vzájemně rovnocenným.
Rovnocennost znamená, být stejné hodnoty, ale nebýt stejným.
Rovnocennost znamená být schopný řešit situaci – pokud vznikne problém, nezpochybním celý vztah.
Rovnocennost znamená, že akceptujeme partnerovu odlišnost a chováme se k němu s respektem.

V partnerském vztahu není ani jeden autoritou! Jsou oba na stejné úrovni. Jinak by bylo opět porušeno pravidlo o vyrovnaném
dávání a přijímání a vztah by se změnil na rodičovský a byl by opět v krizi.

Dnešní doba je hektická. Nesmíme ale zapomínat na to, že i partnerský vztah, aby fungoval, je třeba „vyživovat“. Jak?

  • vyhradíme si čas, který můžeme trávit společně jen se svým partnerem/partnerkou
  • nezapomínáme na vděk a uznání – tedy nezapomenout děkovat za to, co dostáváme.
  • ze srdce dávané dárky
  • nápomocnost
  • něžnost, sex – sex obnovuje pouto mezi partnery, bez sexu se vytrácí partnerství a vzniká „pouze“ přátelství. Sex také vyrovnává energii vztahu.
  • zároveň platí, že abychom mohli fungovat ve vztahu, potřebujeme volný prostor jen sami pro sebe – pro svou regeneraci a
    seberealizaci. Prostě si občas potřebujeme od toho druhého odpočinout, být sami se sebou či s přáteli a
    načerpat energii. Proto existuje krásné přirovnání: Strom olivy a citrusu nemohou růst ve stínu toho druhého.

 

Jak už jsem zmiňovala, skutečnou příčinou nefunkčních vztahů nebývá to, co se děje teď. Je něco zatím – nějaké naše životní přesvědčení, na základě kterého jsme se dostali tam, kde jsme nyní. Nalezením, pochopením a přeměnou tohoto přesvědčení nalezneme teprve vhodné řešení! To se týká také problémů, když se Vám stále nedaří najít vhodného partnera/partnerku, nebo se opakují stále tytéž problémy i s jiným partnerem/partnerkou.

Výbornými metodami, které Vás povedou k nalezení, pochopení a zpracování skutečné příčiny a objevení řešení jsou:

Před 20 lety jsem byla ve vztahu také hodně impulsivní. Čím více jsem ale pracovala na zlepšení vztahu sama se sebou, tím lépe jsem dokázala porozumět a vycházet s těmi ostatními. Také je to o vhodné komunikaci, tzn. komunikovat o problému včas, ne až když přeroste přes hlavu a tím pádem jsou i emoce silnější. Co mohu poradit je, nikdy nepoužívat obviňování – Ty za to můžeš, jak já se cítím. Vzdali byste se vlastní odpovědnosti. Jsou to Vaše pocity a reakce Vašeho těla. Takže je daleko lepší říci – Já se v souvislosti s tím a tím cítím pěkně mizerně. Pomohlo by mi,… šlo dělat trochu jinak. Já ze své strany pro to mohu udělat…, je nějaké řešení, které napadá Tebe?

 

 

 

Lenka Ilečková
Pomáhám lidem již více než 10 let odbourat stres, emoce a mentální bloky, které jim nyní brání vést spokojený a naplněný život. Racionálně a empaticky je vedu k uvědomění, jak mohou najít východisko z toho, co právě řeší, dojít ke svému konkrétnímu cíli a cítit opět spokojenost a naplnění v osobním anebo pracovním/podnikatelském životě. Při své práci propojuji znalosti koučinku a metod kineziologie one brain, NLP, EFT a rodinných/firemních konstelací. Můj příběh si přečtěte zde >>