Včera jsme s dětmi podnikli malý výlet. Cestou jsme navštívili přes 800 let starou lípu v Praskolesích. Patří k nejmohutnějším a nejstarším památným stromům u nás. Pamatuje prý ještě Přemyslovce a její obvod je cca 920 cm. Uvnitř lípy je dutina se zvoničkou.
Budila ve mně obrovský respekt – zažila už tolik bouří i krásných slunečních dní a byla svědkem tolika událostí…
Podobný pocit jsem zažívala, když jsem se před lety rozhodla vytvořila svůj rodokmen. Nejdál, kam jsem se dostala, bylo po genetické linii mého taťky, a to do roku 1585. U nás to představuje 12 generací.
Kdybyste se také chtěli pustit do vytvoření svého rodokmenu, ráda Vám pošlu seznam odkazů, kde a co je možné najít.
Bylo zajímavé probírat se starými záznamy, dávalo mi to víc než hodiny dějepisu ve škole :-) , protože z každé doby na člověka “vykouklo” něco specifického. A také úplně jiný pohled na život – na jeho strasti a radosti. Udělala jsem si obrázek, čím mí předkové byli, kolik toho vlastnili, kolika let se dožívali, na co zemřeli, jaké desátky odváděli, jak jim syny naverbovali vojsku, viděla záznamy z války… Nutí to člověka k zamyšlení.
Člověk si najednou uvědomí, kolik lidí – jaká obrovská síla zkušeností za námi stojí. Co všechno tito lidé museli zvládnout, čím vším prošli, abychom tu teď mohli být my!
A já jim za to s úctou a pokorou v srdci děkuji. Dělám ve svém srdci místo jejich osudům. Beru si z toho to dobré pro mne, abych mohla ze svého života udělat něco dobrého. Je to obrovská výzva. Děkuji za to, co bylo možné mi dát.