Příběh z praxe – Tolik jsem toho udělala a nic se mi nevrací zpět.

„Tolik jsem toho udělala a nic se mi nevrací zpět – a to jak v práci, tak v partnerském vztahu.“ Začala mluvit o svém tématu klientka.

„Nejvíc to mám v práci. Do všeho, co dělám, vkládám 300%, bičuju sama sebe a pak nemám prostor, čas ani energii věnovat se něčemu, co mě baví. Jsem úplně vyčerpaná. Musím zvládnout svou práci a ještě práci za kolegyni, která odešla.  A to ještě školím. Jsem sice ve vedoucí pozici, ale v konečném efektu mám méně než mí podřízení. Nemluvě o tom, že z práce fakt neodcházím s čistou hlavou.

Nedokážu se ocenit a říct si o vyšší plat, i když pracuji od rána do večera.” Pokračuje dál klientka. “Vždycky si na to sama odpovím, že přeci nejsem ještě dost dobrá. I když to šéf vidí, co všechno mám na starosti, a už chtěl se mnou mluvit i o lepším ocenění, zamluvila jsem to. Taky mám strach, že by mě to vlastně nutilo dělat ještě víc, a to už opravdu nejde. Je to jak v začarovaném kruhu, protože na druhou stranu jsem zase na sebe naštvaná, že to neumím udělat jinak.“

„Co bude ve Vašem životě  jinak, když tento problém už nebudete řešit?“ Ptám se klientky. Klientka na to: „Budu přijímat ocenění bez pocitů viny. A budu mít v rovnováze dávání a přijímání.“

„Jak to poznáte?“ Ptám se. „V práci skončím tak, abych měla ještě sílu sama pro sebe. Když mám vykomunikovat lepší ohodnocení pro kolegyně, dokážu to. Sama pro sebe ale ne. Chtěla bych to změnit. Postavit se sama za sebe a umět se ohodnotit. Taky nebudu mít pocit viny, když za mě přítel zaplatí večeři a nebudu se snažit to honem rychle mnohonásobně vyrovnat.“

Probrali jsme spolu téma ještě podrobněji. Pomohla jsem ji ještě jasně si definovat co a jak chce jinak. Jdeme svalovým stres-testem najít skutečnou příčinu jejího problému – kde a kdy to všechno vzniklo, proč se klientka naučila, že právě takto to musí mít.

Dostáváme se do období první třídy a situace, kdy prožila obrovské zklamání spojené s pocitem nemilovatelnosti.

Okamžitě jí vytane na mysl situace, kdy ve škole stále ještě psala tužkou, ale už toužila psát plnícím perem. Měla pocit, že tužkou už to umí, je v tom dost dobrá a je tedy připravena jít dál. S naprostou samozřejmostí čekávala, že jí učitelka povolí už psát plnícím perem. Jenže… nepovolila. A nikdy nepřišla na to proč. Ani nenašla odvahu a odhodlání se učitelky na to zeptat. Stále tedy nevěděla, co dělá špatně a v čem se ještě musí zlepšit. Ať se snažila, jak chtěla, bylo jí to k ničemu.Vytoužené psaní plnícím perem nepřicházelo. Zrodil se pocit, že není dost dobrá…a vytoužený cíl byl v nedohlednu.

A tento vzorec pak v životě pokračoval, opakoval se a rozrůstal do dalších oblastí života.

Pomocí technik k uvolnění stresu jí pomáhám tento zážitek zpracovat tak, aby ji už zbytečně v životě nelimitoval.

S novými pocity a s novým úhlem pohledu vedu klientku k tomu, aby si určila, co budou přesně ty první kroky, které odstartují pozitivní změnu v jejím současném životě. Klientka má jasno.